MAP ...od A do Z - Inkluze

Slova integrace a inkluze se v posledních letech objevují denně v tištěné i zvukové podobě ve všech dostupných médiích. Vymezení těchto pojmů se ale jeví jako poněkud vágní a bývá používáno v různých významech. Tato skutečnost mě vedla k rozhodnutí zpracovat stručný teoretický vhled do této problematiky a z odborné literatury získat informace o vztahu obou pojmů. 
 

Pojmy integrace a inkluze jsou používány v souvislosti s přijímáním a efektivním vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Tuto kategorii žáků definuje §16 zákona 361/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 §16 školského zákona

Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

(1) Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.

(2) Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování.

(3) Zdravotním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání.

(4) Sociálním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona a) rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, b) nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, nebo c) postavení azylanta

(5) Speciální vzdělávací potřeby dětí, žáků a studentů zjišťuje školské poradenské zařízení.

(6) Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám.

Ve školním roce 2011/12 se pojmy inkluze a integrace dotýkaly v ČR dle Odboru statistiky MŠMT 9 % žáků se SVP z celkového počtu žáků základních škol. Z toho 47 % žáků byli žáci se specifickými poruchami učení a chování, 23 % žáků s lehkým mentálním postižením (3% se středním a těžkým mentálním postižením), 8 % žáků s postižením více vadami, 4 % žáků s vadami řeči a 3 % s autismem. Jednalo se celkem o 72 000 žáků se zdravotním postižením, z toho 45,8 % žáků bylo vzděláváno ve speciálních třídách a 54,2 % žáků bylo individuálně integrovaných v běžné škole. Ze žáků se zdravotním postižením integrovaných do běžných škol byl nejvyšší podíl žáků s vývojovými poruchami učení (72,8 %), mentálním postižením (7,8 %) a vadami řeči (3,5 %).

Vymezení obou pojmů je poněkud vágní a více autorů upozorňuje, že jsou používány v různých významech. Vztah obou pojmů popisuje např. HORŇÁKOVÁ (2006, s. 2 - 5) jako třídimenzionální chápání inkluze v porovnání s integrací:

1. Inkluze je ztotožňována s integrací.

2. Inkluze je jakési vylepšení integrace.

3. Inkluze je nová kvalita odlišná od integrace, spočívající v bezpodmínečném akceptování speciálních potřeb všech dětí.

J. PRŮCHA (2009, s. 104, s. 107) v Pedagogickém slovníku uvádí:

Inkluzivní vzdělávání

Vzdělávání začleňující všechny děti do běžných škol. Podstatou je změněný pohled na selhání dítěte v systému, resp. selhání vzdělávacího systému v případě konkrétního dítěte. Při neúspěchu je třeba hledat bariéry v systému, který není dostatečně otevřený k potřebám jednotlivce. Za klíčový impulz pro rozvoj inkluzivního vzdělávání je považována Deklarace konference v Salamance 1994, vycházející z přesvědčení, že „ běžné školy by měly vzdělávat všechny děti bez ohledu na jejich fyzické, intelektuální, emocionální, sociální, jazykové nebo jiné podmínky“ ( Article 2, Salamance Statement).

Integrované vzdělávání

Přístupy a způsoby zapojení žáků se SVP do hlavních proudů vzdělávání a do běžných škol. V zahraničí rozšířeno, od počátku 90. Let se postupně uplatňuje i v ČR. Má různé stupně od oddělených speciálních tříd na běžné škole po individuální zařazení žáky do běžné školní třídy. Názory odborníků speciální pedagogiky, učitelů, rodičů na integrované vzdělávání zdravotně postižených žáků jsou v některých aspektech rozporuplné, převládají tendence k posilování integrovaného vzdělávání.

Velmi zjednodušeně by bylo možné říci, že integrace vyžaduje větší přizpůsobení dítěte škole, zatímco inkluze se víc snaží přizpůsobit edukační prostředí žákům. Je ale nutné konstatovat, že pojem integrace je charakteristický pro 80. léta 20. století. Pro diskuzi o inkluzivním vzdělávání jsou typická 90. léta 20. století a zejména počátek 21. století s tím, že východiska inkluzivní pedagogiky bývají spojována s výstupy konference ze Salamanky v roce 1994.

Přestože výzkumy dosud přesvědčivě neprokázaly, že integrace (inkluze) je lepším opatřením při vzdělávání žáků se SVP (ve srovnání se speciálním vzděláváním), v současné době můžeme tvrdit, že v podstatě celá Evropa směřuje k inkluzi. Vývoj tímto směrem je dán zpochybňováním vhodnosti segregovaného speciálního školství z hlediska lidských práv i jeho efektivity. Samozřejmě její úspěšné prosazení závisí na celé řadě podmínek. Za tu stěžejní považuji otázku financování a dále pak změnu v myšlení majoritní společnosti.  

Jako model s proinkluzivním nastavením je označován i smíšený (vícekolejný) model vzdělávacího systému v České republice.

§ 36 Školského zákona

Plnění povinnosti školní docházky

(5) Žák plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu (§ 178 odst. 2), v němž má žák místo trvalého pobytu (dále jen „spádová škola“), pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu.

§3 vyhlášky č. 147/2011 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných

Formy speciálního vzdělávání žáků se zdravotním postižením.

(4) Žák se zdravotním postižením se přednostně vzdělává formou individuální integrace v běžné škole, pokud to odpovídá jeho potřebám a možnostem a podmínkám a možnostem školy.

Stejný vzdělávací systém je realizován ve většině zemí Evropy (jednokolejný systém je zaveden pouze v několika evropských zemích např. Portugalsku, Španělsku, Švédsku). Systémy jsou velmi rozmanité a závislé na tradicích země i geografických poměrech.

V. LECHTA (2012, s. 30) výstižně glosuje: "Vzhledem k náročnému a jen obtížně prosazovanému konceptu inkluzivní pedagogiky existuje jistá analogie s koedukací: zhruba před 100 lety existovaly ve školství dvě skupiny žáků, chlapci a děvčata, jejichž výchova a vzdělávání probíhala odděleně…"

Zdroj: www.rvp.cz