Zamyšlení žáků nad budoucností s roboty

Ačkoli současná generace bývá podezírána z toho, že časem za ně umělá inteligence a stroje včetně robotů budou dělat úplně vše, žáci překvapili jedním z výstupů, který možná udiví i vás, můžete si jej přečíst níže.

Horní Dvořiště – společný příběh dětí o robotovi

Byl jednou jeden kamínek, který měl tvar srdíčka. Našel ho Pepík. Vzal ho do ruky, prohlédl si ho a očistil ho. Uložil ho do krabičky. Doma zjistil, že je ze železa. Pepíka to překvapilo. Pořádně ho omyl ve vodě. Když ho vytáhl z vody, ze srdíčka najednou vyrostla hlavička. Pepíka napadlo, že může kamínek dát do robotova těla z lega, které měl postavené na stole.

V tu chvíli robot ožil a začal na Pepíka mluvit: „Ahoj, já jsem robot. Co pro tebe můžu udělat? Přitom kopl do gumy ve tvaru míče a dal gól do otevřeného penálu. Pepík se vzpamatoval z překvapení a začal: „Mohl bys mi ukázat, jak se staví velký železný robot? Jak pracovat ve škole? Jak být hodný? Jak hezky psát? Jak kreslit, bruslit, hrát fotbal a hokej? Mohl bys za mě uklidit pokoj? Vysávat a vytírat? Dojít na nákup? Čistit mi zuby? Donést pití? …“

„Počkej, počkej, Pepíku. Můžu ti pomoct se tohle všechno naučit. Ale abys měl radost ze života, budeš to muset dělat sám.“  Pepík váhavě přikývl a srdíčko v robotí hrud se rozzářilo stejně jako Pepíkovy oči.