O císařských manévrech v Netřebicích
V létě roku 1895 se v Netřebicích připravovaly velkolepé císařské manévry. Manévry, to bylo vlastně vojenské cvičení. Vojsko si mělo vyzkoušet, zda je dostatečně připravené na případný boj a také se předvést svému veliteli, a i samotnému císaři. Konaly se jednou ročně, v září, kdy se císař František Josef I. vracel z letního pobytu v Bad Ischlu (čti bád išlu) do Vídně.
Tentokrát bylo pro konání této události vybráno místo u Netřebic. „Taková čest,“ prohlásil netřebický starosta, když se to dozvěděl. Jenže pak už to znamenalo jenom práci s přípravami, starosti a povinnosti.
„Musíme školu i celou ves vyzdobit prapory a na počátku i konci vesnice postavit uvítací brány,“ prohlásil na schůzi, kterou k této události svolal do místního hostince.
„A taky louže aby byly zavezené a na pořádek a čistotu se dbalo,“ doplnil statkář Klíma.
„Správně, ať jdeme i dětem příkladem,“ souhlasil pan učitel Řežáb.
„Na přípravu manévrů přijede dohlížet sám okresní hejtman a také místodržící hrabě Thun,“ pokračoval starosta, „a také si tu někde potřebuje zřídit sídlo generální štáb se sborovým velitelem, generálem Lehmanem, kam bychom je jenom dali?“
„Tak ať jsou v nové škole, to je přece výstavní budova, před sedmi lety jsme ji zbudovali,“ přišel se skvělým nápadem statkář Vavreyn.
„Tak to ne, v září začne dětem škola, nemůžeme…“ ohradil se pan učitel, ale ani ho nenechali domluvit.
„Však oni to žáčci bez školy rádi těch pár dní vydrží, pane učitelskej,“ oponovali přísedící a asi měli pravdu, moc dobře věděli, co děti „chcou“, jak se v místním nářečí říkalo chtějí. Štábu bude tedy nabídnuta nová škola, postavená vedle kapličky a mohutné lípy.
Stále přibývalo nových nařízení, které byly přísně kontrolovány a na přípravu dohlíželi četníci i tajná policie. Spoustu úkolů měl ubytovací i zásobovací sbor. Bylo třeba opatřit dostatek potravin a pitnou vodu pro vojsko, oves, seno a slámu pro koně. Vojsko úřadovalo německy a ostatní účastníci česky. Manévrů se účastnily dva armádní sbory, osmý a čtrnáctý.
Pan učitel Režáb obcházel netřebické chalupy a statky, aby všude vyřídil, že škola začne o pár dní později a ať se žáci přijdou podívat za školní zahradu, tam že na manévry dobře uvidí. Nezapomněl se také zeptat: „A nenašlo by se u vás v hausu nebo ve stodole nějaké místo na přespání pro vojáky?“ Haus znamenalo po místním statek, některá slova jakoby byla z němčiny, jiná prostě jen trošku upravená česká. Třeba když místní říkali, že jejich pes věká, což znamenalo štěká.
Důstojníkům tak netřebičtí zajistili ubytování po domech, prostí vojáci pak spali ve stodolách, na půdách nebo i pod širým nebem.
Koncem srpna začalo obcí projíždět dělostřelectvo, vozatajstvo, sanity, dragouni, kočáry, bicykly a také polní kuchyně. Přes Netřebice nepřetržitě pochodovalo vojsko. Manévry měly probíhat mezi Kaplicí a Velešínem, takže Netřebice byly přímo ve středu. Ženy se oblékly do místních krojů, s krátkými a širokými sukněmi, upekly pecny, tedy chleby, kterými se vítaly návštěvy.
Největší bylo pozdvižení mezi dětmi. Z vojáků šel sice trochu strach, ale to, co uviděly děti nad Hůrkou, je přitáhlo jako magnet.
„Podívej, ten je tak obrovský, to snad ani není možné,“ vydechl Jakoubek.
„Jak to dělá, že tam tak visí, na obloze,“ hlesla Maruška.
„Unese několik vojáků!“ chlubil se svými znalostmi Franz. „A je naplněný heliem.“ Všichni nevěřícně zírali na vojenský pozorovací balón, který byl připoután na Hůrce, místním návrší, a z něhož velitelé sledovali nástup a pohyb vojsk. Manévry začaly 4. září 1895.
Největší pozdvižení mezi dospělými ovšem vyvolala návštěva samotného císaře. Kdo jen může říct, že ho viděl na vlastní oči? Císař František I. přijel vždy ráno z Českých Budějovic dvorním vlakem na kaplické nádraží, odkud jel za doprovodu generality na koni do Netřebic. Císař pozoroval manévry z okraje Vavreynovy zahrady naproti škole a také z Hůrky. Večer se vracel stejným způsobem do Budějovic, kde byl ubytován na biskupství.
Jeho Výsost, jak také císaři říkali, se jednoho dne také vydala do Kaplice. Bylo to 2. září a před radnicí se shromáždilo velké množství lidí – městské zastupitelstvo, úředníci, ostrostřelci, hasiči a členové tělovýchovného spolku. Naproti nim stála školní mládež, učitelé, zpěváci spolku Harmonie a zástupci okolních měst. Císař vystoupil z kočáru, lidé mu provolávali slávu a zúčastnil se slavnostního oběda, na nějž ho pozval starosta Grabensteiner (čti grabenštajnr). Za milé přivítání pak dostali kapličtí pozlacenou jehlici s císařovým monogramem.
Jaký dárek dostali v Netřebicích, nevíme, ale císař si prý pochvaloval milé přijetí a ocenil i výzdobu místních obyvatel. Však se sem také přijížděli a přicházeli dívat lidé nejen z blízka, ale i zdaleka, měli manévry jako neobvyklé divadlo. Na vše dohlížela ochranná stráž. Ruch v jindy tak klidné obci byl nebývalý, a tak největší radostí nakonec bylo, když předem zvolené vojsko zvítězilo a manévrům byl konec.
„Ona ta každodenní práce není zas tak špatná věc,“ prohlásil pan Opekar a pořádně se napil piva, „a víte, sousedi, že mi ani ty kaluže už tolik vadit nebudou, nemusí být všechno přece dokonalé, hlavně, když je zase pohoda a klid.“
Čerpáno z knihy Netřebice a okolí - Život našich předků na vesnici od Jana Stejskala
Text pověsti ke stažení: 13_O_cisarskych-manevrech_v_Netrebicich-tisk.pdf Typ: PDF dokument, Velikost: 221.92 kB
Soutěžíš? Pak zodpověz 2 otázky na interaktivním formuláři. Na otázky můžeš odpovídat nejdříve 7 dní po registraci do soutěže pod svým nickem.