O formanech a zájezdním hostinci

Z Českých Budějovic přes Velešín vede silnice do Kaplice a odtud až do Lince. Kdysi se jmenovala Královská. Když ještě nebyla postavena dráha, vedla veškerá doprava po této silnici a bývalo na ní opravdu živo. Denně po ní jezdívalo až třicet povozů, sem i tam. Do Lince se dopravovalo všechno možné, lihoviny, sirky, porcelánové nádobí, sukna a také obilí. Od Lince k nám zase sůl a soukenické štětky. Vozkové, zvaní formani, bývali většinou i majitelé povozů. Zámožný forman měl někdy dva, někdy i čtyři vozy a v nich bývalo zapřáhnuto až šest silných koní, podle toho, jak byl povoz těžký.

Jelikož formani jezdívali až do Prahy, Chebu, Liberce i jinam do severních Čech, museli si občas udělat přestávku a přenocovat v zájezdním hostinci, kterých tenkrát po cestě bylo hned několik. Takové hostince bývaly většinou na pokraji městeček a vesnic, hned vedle nich kvetly různé živnosti. Aby mohli formani nechat překovat koně, bývaly zde kovárny. Když potřebovali opravit postroje, zavítali k sedlářům, když jim dosloužily boty, dali si je opravit u ševců a na snídani bylo nejlepší čerstvé pečivo přímo od pekařů. Bylo to velmi dobře vymyšleno, všichni měli výdělek a všem bylo dobře. Nejvíce však, jak se tenkrát říkalo, vydělávali samotní hostinští.

Poblíž Velešína stával velmi pěkný hostinec. Byl velice rozlehlý s hospodářským stavením. Mezi budovami byl prostorný dvůr, celý krytý střechou, a právě z toho důvodu byl také nejvyhledávanější. Bylo v něm možné přenocovat a vozy byly chráněny před nepohodou a také před nenechavýma rukama. Majitel tohoto hostince opravdu brzy zbohatnul. Je docela pochopitelné, že se také dostal do řečí, protože okolním hostinským se moc nelíbilo, že zrovna jejich hospoda není tak vyhledávaná jako ta jeho.

Jednou se však začalo po okolí vyprávět, že tento hostinec navštívil neznámý cizinec se dvěma plně naloženými vozy, ale nikdo ho neviděl odjíždět. Kdo ví, co na tom bylo pravdy? Ale jak dále lidé vypravovali, nestalo se tak poprvé. A tak se začaly mezi lidmi šířit mnohé povídačky o tom, že majitel hostince bohatne z toho, že je ve spojení s podloudníky, kteří vždy zboží od někoho odkoupí, také koně v noci odvedou a formana prý zabijí. Služebníci ani čeledíni na žádnou otázku od velešínských občanů nikdy neodpovídali, tak vše bylo zahaleno jakousi rouškou tajemna a nebyl nikdo, kdo by toto tajemství odhalil.

Ale jak už to bývá, všechno jednou vyplave na povrch, ať to někdo chce či nechce. Přece jen jeden čeledín z tohoto hostince se nechal slyšet, že se tam v noci dějí zlé věci. Když tam nějaký forman s povozy zajede pod krytou střechu a je obsloužen a uveden do hostinského pokoje, je klid jen část noci před půlnocí. Potom se přižene zlé povětří, které všechny služebníky i čeleď poděsí tak, že sami hledají vhodný úkryt, jen aby tu nepohodu přečkali.

V tom zlém a divokém chaosu jsou slyšet bolestné výkřiky, divoké ržání koní a velké rány. Nikdo si v tu chvíli netroufne vyjít ven, aby zjistil, co se děje, nebo proč se tak děje! Potom najednou vše odezní a je klid. Nastane hrozné ticho. Ani v tom tichu se nikdo neodváží vyjít ze svého úkrytu. Je rád, že nic nevidí, a nic neví! Dokonce nikdo z čeledi ani nic vědět nechce! Ráno je pak všecko pryč, nejsou tu koně, ani náklad, natož forman! Zeptat se majitele hostince, kde jsou vozy s nákladem a kde je forman, se nikdo nikdy neodvážil.

A tak se po těchto zvěstech začalo uvažovat o něčem jiném! Na povrch proskočily zprávy, že majitel je spřáhnut se samotným ďáblem, kterému určitě upsal duši. A ten si pro něho jistojistě jednoho dne přijde! Vždycky se přece tak stane! Služebníci i čeleď musí vydržet, protože mají dost dobré platy, a těch se jen tak vzdát nechtějí. Konečně, co je jim do majitele! Hlavně, ať platí! Takové a další historky se začaly šířit po okolí. Pochopitelně, že tyto pověsti se dostaly i mezi formany, a tak už ani majitel hostince neměl tolik obchodů, jako kdysi.

Čas se měl ale opravdu naplnit. Už se nikomu nelíbilo počínaní majitele hostince, ani Bohu. Jednou se stalo, že přijel nějaký forman a poprosil o nocleh. Majitel hostince kývl. Nechal vozy zavézt do krytého dvora. Všechno měl už připravené. Jen čekal, až formana ubytují. Byla noc. Majitel hostince šel k povozu. Přistoupil ke kobylce, která se najednou změnila, jako by do ní vjel sám ďábel. Zařičela a v tu chvíli majitele hostince divoce kopla. Ten ztratil rovnováhu a spadl na záda tak nešikovně, že si zle poranil páteř. Rád by si zavolal pomoc, ale nikde nikdo nebyl. Pak se zvedl vítr a proháněl se dvorem. Všichni služebníci byli už dávno ve svých úkrytech a nikdo a nic by je nedostalo ven, natož volání jejich pána.

Majitel hostince těžce doplatil na svou chamtivost. Zemřel v hrozných mukách. Ráno ho našli jeho služebníci. Nikdo z nich pro něho netruchlil, protože byl velmi přísný a zlý pán. Někteří tvrdili, že si ho odnesl sám čert! Ale ruku do ohně by za to nikdo nedal. Stalo se to všechno jen pověstí.

Tehdejší zájezdní hostinec bychom kolem dnešní silnice hledali marně. Všechno jednou zanikne. Hostinec chátral, až zanikl docela. Nejprve se postavila koňská, později parní dráha. Časem zanikli formani. Jen pověst o hostinci zůstala, aby připomněla, že spojení se zlem, ať už to bylo peklo nebo zloději, se nikdy nevyplácí.

Z knihy Pověsti a příběhy města Velešína, od Heleny Braunové a Jana Matěje Krnínského

Text pověsti ke stažení: 8_O_formanech-a-zajezdnim-hostinci-tisk.pdf Typ: PDF dokument, Velikost: 267.69 kB

Otázky:

1. Poblíž jaké obce stál hostinec?
2. Co se stalo s koňmi a formany, kteří se v hostinci ubytovali? 

Na dvě otázky do soutěže odpověz zde: /map-orp/orp-v-projektu/map-orp-kaplice/akce/otazky-k-povestem-ctenarska-soutez/