O kruté hradní paní na Pořešíně

Na nevysokém, zalesněném skalním výběžku nad říčkou Malší se vypínají skromné pozůstatky hradu Pořešín. Jeho šedé zdi vyčkávají smutně zbloudilé návštěvníky hledající zbytky závanu starých časů a vzpomínají na doby dávno minulé, plné slávy a lesku, ale také krve a násilí. Kdysi zde žila zlá hradní paní, které se bál celý kraj.

„Urozená paní, hnědáci jsou po včerejším honu unavení, mají schvácená kopyta, nemohu je zapřáhnout, uštvali by se, ale zapřáhnu vám oba bělouše, budete-li si přát,“ poklonil se podkoní.

„Cože jsi řekl? Tak ty se budeš vzpírat mému příkazu? Do vězení s ním!“ vykřikla hradní paní a ukázala na něj prstem. Stráže už moc dobře věděli, co to znamená. Odvedli nebožáka, který si dovolil mít soucit se zvířaty, ač dobře věděl, že s ním nikdo soucit mít nebude.

Hradní paní krom podkoního držela ve svém vězení mnoho dalších nevinných a neprávem odsouzených. Každý, kdo se jí odmítl podvolit, každý, kdo se jí něčím znelíbil nebo byl jinak nepohodlný, pocítil na vlastní kůži chlad a temnotu podzemních kobek. A nejen to, i mnoho krve proteklo a mnoho bolestných výkřiků zaslechly hradní zdi za její kruté a nespravedlivé vlády nad zdejším krajem. Zvlášť tvrdě trestala mladé dívky, jimž nemohla odpustit jednu věc: jejich krásu. Držela je v nesnesitelných podmínkách o vodě a chlebu, dokud samy nezhynuly.

Vypráví se, že z nedaleké vsi jednoho letního dne vyrazila do pořešínských lesů nasbírat dříví na otop dcera místního řezbáře. Její krásnou mladou tvář zdobily dlouhé zlatavé vlasy. Jakmile se však dostala do blízkosti Pořešína, zahlédla ji při vyjížďce hradní paní.

„Co je to za troufalou dívku!“ rozkřičela se hned po příjezdu na nádvoří hradu na své poddané. „A jak to, že si dovoluje sbírat dříví v mém lese!“ nabíhaly jí žíly na krku, jak křičela, protože měla stále před očima dívčinu krásnou tvář, jemné rysy, růžové rty, hebkou kůži a zářivé lesklé vlasy.

„Paní, vždyť to bylo jen pár klacíků, to je přece dovoleno,“ zastal se dívky jeden ze zbrojnošů. „Co si to dovoluješ? Okamžitě vyrazte a tu drzou holku mi sem přiveďte živou nebo mrtvou, hned!“ ohnala se bičíkem, kterým předtím poháněla svého koně po zbrojnoši. Někdo takový jako ta zlatovláska jí rozhodně nebude běhat po lesích, a ještě jí o topivo obírat!

A tak se muži urychleně vydali do lesa, aby dívku zajali a uvěznili. Že k tomu nebyl žádný pádný důvod, nikoho nezajímalo. Po příjezdu ji na příkaz paní dovedli do sklepení. Dívka v kobce plakala a prosila o milost. Marně.

Několik dní poté se na hradní zdi směřující k východu objevila krvavá skvrna, nad níž se zlehka pohupovala uťatá hlava, zavěšená za dlouhé, zkrvavené, ale stále na mnoha pramenech třpytivé zlaté vlasy. Výhružka všem dalším krásným dívkám.

Zlá hradní paní se zasmála. Vyhrála nad další krasavicí. Měla pocit vítězství a absolutní moci. Všichni se jí báli. Nikdo si nedovolil se jí postavit na odpor. Jenže boží mlýny domlely a spravedlnost si i jí nakonec našla. Za své hrůzné činy byla hradní paní spravedlivě potrestána a klid nenašla ani po smrti.

Vypráví se, že její neklidný duch musí bloudit po troskách bývalého hradu. Čas od času se zjeví náhodnému návštěvníkovi, kterého poprosí o vysvobození. Za ta léta opakovaně pronášela prosby ke všem, kterým ublížila a modlitby za odpuštění. Jestli myslíte, že je už její pokání dostatečné, můžete ji zkusit vysvobodit. Jak to udělat? Musíte udeřit proutkem, který paní drží ve své pravé ruce, velkého černého psa, střežícího hradní poklady. Kde ho najdete a zda bude proutek i po letech dostatečně pružný, to už vám ale neprozradím.

Z informací na webu hradu Pořešín upravila Irena Vacková

Text pověsti ke stažení: 10_O_hradni-pani-na-Poresine-tisk.pdf Typ: PDF dokument, Velikost: 235.47 kB

Otázky:

1. Kdo vadil zlé hradní paní nejvíce?

2. Co strašného uviděli lidé nad hradní zdí?

Na otázky do soutěže odpověz zde: /map-orp/orp-v-projektu/map-orp-kaplice/akce/otazky-k-povestem-ctenarska-soutez/