O loupeživém rytíři z Heršláku
Před dávnými časy, psal se rok 1390, stála v Heršláku tvrz. Takový spíš malý strážní hrádek to byl. Bydlel v něm rytíř Beneš Macuta zvaný z Heršláku. Byl to sice drobný šlechtic, ale neměl se jistě zle a určitě netřel bídu s nouzí, jako někteří poddaní, přesto mu asi přišlo, že má málo nebo ho zkrátka vábily peníze a majetek víc, než bylo zdrávo. Jednoho dne mu hrabivost vnukla nehezký nápad.
„Hej, pojďte sem, bando nevycválaná,“ zavolal své čeledíny, „teď dostanete úkol, ale běda, jakmile některý z vás jenom někde cekne…“ přikázal a pak jim dopodrobna tichým hlasem vysvětlil, co mají udělat. Pacholci poslechli, jenže ouha, při plnění tajného úkolu je chytili. Předvedli je a na mučidlech se museli přiznat: „Však jsme tomu mlynáři ze své vůle nic vzít nechtěli,“ dušovali se, „to jen náš pán přikázal, že mu musíme krávu z mlýna na tvrz dovést!“
„A kde jsou ty zbylé dvě kravky, co jste mi ukradli, no, s pravdou ven!“ rozčiloval se mlynář z mlýna pod vsí Myšlany (dnes Horní Dvořiště), kterého o tři krávy oloupili.
„Ty jsme si mohli nechat jako odměnu, ty nám pan Beneš daroval!“ dušoval se jeden ze zločinců.
„Tak daroval! Pche! On rozdává z cizího, dobrák! Však my si na něj také počíháme!“ rozhodli se místní.
Jenže to nebylo jen tak. Beneš Macuta se ukázal jako proradný a lstivý loupežník. Loupil nejen v Čechách, ale vydával se i přes hranice do okolí Cáhlova (Freistadtu). Byl tak mazaný a vynalézavý, že se uměl dobře skrývat i maskovat. Když se vydával na lup, udělal si z koňských žíní a kozích chlupů velkou bradu, aby ho nikdo nepoznal a se svým střelcem Václavem šel oloupit vozy na silnici u Vyššího Brodu. Jindy, aby na něj nepadlo podezření, udělal pokřik a svedl vinu na jiného. Využíval nejrůznější léčky a nikoho se nebál. Zanedlouho se tak stal obávaným loupežníkem po celých Čechách i Horním Rakousku.
Jednou, když se vydal zase loupit k Cáhlovu, konečně nejen že nepochodil, ale chytili ho. Hejtman na Cáhlově, Ondřej z Polheimu ho zajal a uvěznil.
„Ale já už nikdy loupit nebudu, poctivě se budu od nynějška živit! Když vidím, kolik škody jsem nadělal, tak je mi to nyní líto,“ dušoval se, jen aby ho propustili. „No, když se za tebe někdo zaručí,“ zaváhal hejtman. A skutečně, přimlouvali se za něj jeho švagrové, Petr Žesťovec a Bohuslav Keblanský, otec Beneš, dokonce šafář Vilém na Rožmberku a nakonec i samotný Jindřich z Rožmberka, až tedy Beneše Macutu propustili.
To bylo 7. května 1402. A myslíte, že od té doby žil lépe? Že dodržel slova, co ve vězení sliboval? Ale kdepak! Kradl jako straka dál! Dokonce hned pár dní nato číhal se svými společníky u Strážkovic na nebohého kupce, kterého oloupil o 105 zlatých a koně, za Kaplicí přepadl jiného ze Salzburku a toho obral o dvě kopy grošů, šest perníků a samostříl. Další jeho přepadení a lup se nevyhnul ani Mikuláši z Hvozdna, kterému vzal koně, samostříl a opásání, v němž bylo 80 grošů na hotovosti a 14 týdnů ho držel ve vězení.
Jenže, tak dlouho se chodí se džbánem, až se ucho utrhne a stejně tak dlouho někdo někoho přepadá, až ho také někdo přepadne a hlavně dopadne. Rožmberští toho měli už dost a roku 1409 ozbrojenci Macutu přepadli a zajali. Při výslechu se přiznal ke všemu, co spáchal. Odvezli jej k výkonu trestu do Prahy, asi proto, aby se o něm jako odstrašujícím příkladu dozvědělo co nejvíce lidí. Co se dalo dělat, když jednu šanci k polepšení dostal a jen se jí vysmál. Soud rozhodl jednoznačně. Kat mu sťal hlavu mečem. Takový byl trest pro podobné hříšníky. Ještě dlouho se o Macutovi vyprávělo, jako o „velikém loupežníku na silnicích.“
Lidem v kraji se ulevilo. Mohli se z trhů a obchodních cest vracet bez obav. Ale asi jen do té doby, než se volného místa kolem silnic ujala jiná loupeživá banda. Tak to totiž bylo a je v každých časech. Někteří se živí poctivě a jiným přirostlo loupežení k tělu. Vždycky se najde někdo, komu práce nevoní a raději druhé okrádá. Co si ale budeme pamatovat z tohoto příběhu je, že na každého takového nepoctivce někde čeká dnes sice už ne špalek, ale aspoň mříž, pokuta nebo pořádná ostuda. A za to žádné blýskavé věci nestojí.
Podle pověsti zaznamenané v knize Kaplický poutník aneb Kaplickem ze všech stran od Václava Hajera.
Text pověsti ke stažení: 7_O_loupeživem-rytiri-z-Herslaku-tisk.pdf Typ: PDF dokument, Velikost: 488.64 kB
Na otázky do soutěže odpověz zde: /map-orp/orp-v-projektu/map-orp-kaplice/akce/otazky-k-povestem-ctenarska-soutez/