O Svatém Kameni
„Počkej, Vendelíne, počkej!“ křičí Matěj z plných plic, utíká za Vendelínem, seč mu síly stačí, ale Vendelín se ani neohlédne. V ruce drží plátěný uzlík a v něm čtyři horké brambory vytažené z uhlíků a rozhodně nevypadá, že chce čekat, nebo se dokonce o něco dělit. Kluci od ohýnku zvednou hlavu. Bude bitka? To je vždycky zajímá. Ovce a kozy se polekaně rozutekly stranou a ty, které měly na krku zvonce, zahrály kupodivu melodickou zvonkohru.
„Zalkni se tím bramborem,“ hartusí Matěj a zastavuje se v běhu. Kvůli jedné bramboře tolik energie přece nevyplýtvá, to mu za to nestojí, říká si v duchu, ale zároveň ví, že mu ta jedna brambora, co měla být jeho, bude chybět. Příště, až bude Vendelín dolézat, jako že bude, protože budou péct jablka a taky budou švestky, nedá mu nic, vyplázne na něj jazyk. Tyhle brambory byly od Hanušů, ty přinesl Matěj. Vrací se proto naštvaně ke klukům a sedá si na bobek, zabalí se do kožešiny, kterou předtím odhodil a klackem převrací polínko, co ještě hoří a vydává trochu tepla. V polovině ohniště jsou jen uhlíky, a právě tam se dělá největší dobrota dne. Pečené brambory! Musí se zahrnout do žhavých uhlíků, ale rozhodně ne do těch, co ještě hoří. Jednou byli kluci nedočkaví a brambory dali v podstatě do ohně. Všechny byly nakonec spálené.
Podzim je na pastvině nejhorší, je chladno a často prší. Také není v přilehlých lesích co trhat, a tak co si kdo nepřinese, to nemá. V létě mají děti pusu modrou od borůvek, prsty červené od malin a jahod, ale teď? Trnky se dají jíst jen přemrzlé a stejně to není nic moc. Aspoň že dny jsou kratší a rychleji to utíká. A brzy přijde zima a odpočinek. Ne, že by po něm Matěj toužil, být na pastvě znamená volnost, nikdo ho celý den nehlídá a nekontroluje. A také to bude znamenat školu, pan farář zas přijde za rodiči, že syna musejí posílat. A on půjde a půjde rád, doma by mu jenom nějakou práci naložili. Takhle se uvidí s kamarády, se Šimonem, Vaclinem, Josífkem i Johanem.
Jen Vendelín tam nebude. Jsou totiž tak chudí, že ho rodiče posílají i v zimě pracovat po statcích a chalupách v okolí. Opravuje věci, zametá, kydá dobytku, co je třeba, protože za to dostane něco k jídlu a doma ho nemusí živit. Vlastně tu bramboru sebral také jenom z hladu. Na chvíli by ho Matěj skoro omluvil a odpustil mu. Ale hlad máme všichni, napadne Matěje a stejně kamarády neokrádáme.
„Příště mu nabančíme,“ přidává se Johan, aby Matěj věděl, že tohle chování tolerovat nebudou a že je na jeho straně. Brambor bylo přesně osmnáct, kluků šest, už dopředu se domluvili, že každý dostane tři. Vyndávají zbylé a o ty čtyři nedělitelné se co nejspravedlivěji dělí.
Když k ohýnku najednou někdo přibude. Dorotka od Macháčků. Pase všem lidem z dolní části vsi, mezi kluky je jediná dívka. Už jen to je důvod, proč ji mezi sebe moc neberou. Ani ona jejich společnost nevyhledává, říká o nich, že jsou „kluci hloupí“. Často sedí někde na kameni sama s vřetánkem a spřádá len nebo vlnu. Dnes ji ale přilákal jejich ohýnek.
„Komu nabančíte?“ zajímá se hned a přistrkuje zkřehlé ruce nad plamínky. „Mně určitě ne, já bych vám to i s úrokama vrátila,“ rozesměje se. „Jé, vy máte brambory, že se rozdělíte,“ okomentuje ještě pár zbývajících brambor, které leží před kluky v trávě.
„Tos uhodla, dělit se s holkou, pche,“ odplivl si Johan. Ostatní se po sobě podívali. „Stejně bysme ji museli půlit, na, vezmi si ji celou,“ nabídl jí tu největší Josífek. Má doma hned tři sestry, a proto se umí dělit, a to dokonce i s holkami.
„Děkuju,“ řekne Dorka vděčně a hned se do ní zakousne.
„Tady máš sůl, podává jí Matěj plátěný pytlíček.
Když v tom Dorka vytřeští oči a ukazuje rukou někam za jejich záda, směrem k balvanu, za kterým jsou schovaní v závětří. Kluci si nejdříve pomyslí, že Vendelín skálu oběhl, a právě se k nim vrátil, jenže pak uvidí i oni něco zvláštního.
„Ach,“ vydechne ještě Vaclin.
„Vidím Pannu Mariu,“ špitne Dorotka ještě s plnou pusou.
„I já ji vidím,“ přitaká Šimon potichu.
„Der Engel,“ vypadne Johanovi z úst německy, jak je zvyklý. Ano, před nimi stojí v záři postava ženy, v náručí drží děťátko, není pochyb, že je to Panna Maria, vždyť na náboženství měla na obrázcích přesně takové šaty jako má teď, červené a modré. A vedle ní se vznáší ne jeden, ale hned několik andělů.
Ti se rozestoupili a snesli na kraj samotného kamene. Dotkli se ho rukama a kámen se rozdělil na dvě poloviny. Nerozlomil se, nebylo slyšet žádné zvuky, jako by se tiše sám rozestoupil. Na obou plochách vznikl rovný, podivuhodně hladký řez.
„Nenechte se rozdělit, buďte svorní, odpouštějte si, jako i vám odpouští můj nebeský otec,“ řekla Marie. Chvíli ještě všichni vnímali oslnivou záři a pak vše zmizelo. Kámen zůstal, ale byl jako rozdělený bleskem. Johan se ho odvážil dotknout jako první.
„Škoda, že to neviděl i Vendelín,“ zalitoval nahlas Matěj.
„Dobře mu tak, nemá krást, to má za to, mohl vidět takový zázrak!“ pokyvoval hlavou Šimon.
Ale Vendelín to možná také spatřil. A slyšel. Jak jinak si vysvětlit, že se najednou vyloupl před dětmi, rozvázal uzlík a vysypal všechny brambory k ostatním. „Omlouvám se,“ špitl a sklopil provinile hlavu.
Kluci se na sebe podívali, v očích jim stále hořela záře z viděného obrazu a snad se ani nepodivovali tomu, co právě vidí před sebou. Nikdo už nechtěl nikomu nabančit. Zůstali němě stát a zírali na balvan. To už se na místo hrnuli lidé ze vsi, z Dolního Dvořiště, které přilákalo nezvyklé světlo.
„Uhodil tu blesk? Co se tu stalo? Vyprávějte!“ dotazovali se zvědavě pasáčků. A kluci mluvili jeden přes druhého.
„Já ji viděla nejdřív,“ prohlásila hrdě Dorka. Najednou mezi kluky nebyla tou poslední, ale první a nejváženější. Lidé se vyptávali hlavně jí. Všichni nechápavě obcházeli rozřízlý kámen.
Netrvalo dlouho a na místě tohoto zázraku lidé postavili kapli, místo nazvali Svatý kámen a kapli, později kostel, zasvětili, komu jinému než Panně Marii Sněžné. Poblíž kamene navíc vytryskl pramen, který hned všichni označili za léčivý.
Netrvalo dlouho a vyprávění o zázraku se rozneslo po kraji, přicházela sem řada lidí a hned místo začala spojovat s dalšími zázraky. Ostatně, kluci také jeden viděli. Vendelín, který by si kvůli kousku jídla nechal koleno vrtat a klidně i znesvářit kamarády, se od té doby choval jako vyměněný. O vše se dělil, neodmlouval a byl nejpoctivějším hochem v celém Dvořišti.
A další zázraky? Nemuselo se na ně čekat dlouho. Přivedli sem starého muže, který před lety přišel o zrak. „Už osm let je to od chvíle, co nevidím,“ posteskl si. „Ale teď mi svitla naděje.“ Prosil v modlitbách Marii o zrak a omýval si několik dní oči vodou z pramene. „Vidím obrysy!“ vykřikl po třech dnech nadšeně. Na místě zůstal a po několika dnech odcházel a už ho nikdo nemusel vést, jeho navrácený zrak mu ukazoval cestu.
Až přes kopce se roznesla zpráva o zázračném uzdravení. Z Lince přispěchala starší žena, která dlouhá léta trpěla těžkou nemocí. I ona se nejdřív pomodlila, pak se napila vody z pramene, a již cestou domů pocítila úlevu. Od té doby všem vyprávěla, jak je boží milosrdenství veliké a pramen u Svatého Kamene léčivý. To sem přivádělo řady dalších poutníků.
Neváhali ani rodiče malé dívenky, co již několik měsíců nemohla chodit. Přinesli ji do kaple, kde ji položili na kámen. Po modlitbě se poprvé postavila na vlastní nohy. „Podívejte, chodí, naše Bětuška chodí!“ křičel tatínek nadšením a maminka dojetím ronila slzy.
„Zkuste přivést i vaši dceru,“ poradili rodině, která měla také velké trápení. Jejich dcera byla jako smyslů zbavená, bloudila po okolí, křičela a trhala si šaty. „Nám už nic nepomůže,“ tvrdili nejdřív životem zklamaní rodiče, ale nakonec poslechli a dceru, byť násilím, dovedli na Svatý Kámen. Zde se za ni pomodlil kněz a potřel ji svěcenou vodou, v ten okamžik se uklidnila. Chvíli jako by nevnímala a všichni v oněmělém úžasu čekali, co se stane. Zavřela oči a když je znovu otevřela, byla to dívka jako každá jiná. Když jí rodiče vyprávěli její příběh, rozhodla se zasvětit svůj život Bohu a pár týdnů na to vstoupila do kláštera.
Ještě o jedné ženě si dlouho vyprávěli v tom kraji. Ta žena se živila jako porodní bába. Jednoho dne ji pokousal pes a ona od té chvíle trpěla horečkou a nevstala z lůžka, než aby udělala pár kroků a vyčerpaně se zhroutila do postele. K porodům museli volat báby z daleka. Když se i ona dozvěděla o zázracích u Svatého Kamene, z posledních sil se zpocená a s hořícím čelem dobelhala k tomuto místu. Po modlitbě a omytí ran vodou z pramene se jí ulevilo. Po několika dnech se zas vrátila ke své práci a pomáhala dál dětem z okolí na svět.
Jak dny plynuly, přibývalo lidí, kteří přicházeli na místo se svými prosbami. Vypráví se, že všichni, kdo tak činili s vírou a srdcem pokorným, pocítili útěchu, naději nebo uzdravení. Přicházeli i poutníci z dalekého okolí, z Bavorska, Horního Rakouska a jiných zemí. Tradují se i příběhy uzdravení žen trpících neplodností. Někteří lidé dokonce vykládali, že na místě bylo slyšet nebeský zpěv a několikrát spatřili i světlo tak silné, že osvítilo celý les a lidé z okolí přibíhali, neboť si mysleli, že je to požár.
Jednou na místo dorazil jakýsi sedlák. Byl zoufalý, jeho syn trpěl nevyléčitelnou nemocí. „Pokud se můj syn uzdraví, slibuji, že přinesu voskovou sochu v životní velikosti,“ prohlásil na místě, pak si nabral léčivou vodu do všech nádob, co unesl a odešel domů. Jeho syn se skutečně uzdravil a muž svůj slib splnil. Socha je dodnes umístěna vlevo od hlavního oltáře.
Už se neví, kdo přišel s legendou, že až mezerou mezi rozděleným kamenem projede panský vůz s koňmi, nastane konec světa. Je pravda, že trhlina se stále zvětšuje, a místní tak žili v neustálém strachu, aby to nebylo příliš brzy.
Kaplička i Svatý Kámen jsou na místě pořád, nikdo je neodnesl ani nepobořil, můžete je navštívit. Ti, kdo tam už byli, popisují silnou energii tohoto místa, vyzařující z obrovského kamene. Naproti kostelu se nachází udržovaná studniční kaple. Nejedná se však o léčivý pramen, ten totiž vyvěral přímo u kamene. I tak je to místo nádherné.
Příběh Ireny Vackové doplněný o dochované pověsti a informace z článku Svatý Kámen fascinuje po staletí. Lidé věří v jeho zázračnou moc od Ivany Vaňkátové (MF Dnes 11.7. 2025).
Text pověsti ke stažení: 15_O_svatem-Kameni-tisk.pdf Typ: PDF dokument, Velikost: 187.82 kB
Nezapomeň po přečtení pověsti odpovědět na soutěžní otázky.