O zvučném zvonu v Blansku
Ve věži kostela sv. Jiří v Blansku dosud visí původní, reliéfy zdobený zvon s průměrem skoro metr. Na plášti zvonu je úzký gotický ornament a pod korunou je dvouřádkový minuskulí psaný nápis v latině. Znamená asi toto: v roce 1494 tento zvon zhotovil zvonař mistr Jiří.
Po staletí svolává věřící k bohoslužbám a zvoní se s ním ráno, v poledne i večer. Jeho hlas je prý slyšet na hodinu cesty daleko. Zvon měl šťastný osud, nebyl totiž zabaven státem v průběhu obou světových válek. Pro jeho krásný a čistý hlas byl vybrán buquoyskou (čti bukvojskou) vrchností pro nově budovaný poutní kostel Panny Marie Dobré rady na Dobré Vodě. Jakmile se tuto zvěst dozvěděl pan farář, zesmutněl. „Ach ne, takový krásný zvon a oni nám ho z Blanska převezou pryč! Jak bych tomu mohl jenom zabránit?“ lamentoval kudy chodil. Nakonec si zavolal kostelníka a svěřil se mu.
Kostelník byl bodrý venkovský člověk, který si věděl vždy rady.
„Počkejte, jen si ho musím ještě prohlédnout,“ prohlásil a hned se škrábal nahoru do věže, kde byl ale už předtím nejmíň tisíckrát. Zvon přece dobře znal, co na něm chce ještě vykoukat? Faráři to nedalo a vystoupal po strmých schodech za ním. Kostelník si zvon chvíli prohlížel, ale jak se říká novýma očima nebo z jiného úhlu pohledu. Pak vykřikl: „Už to mám!“
„A co?“ zajímalo faráře.
„Nápad! Mám nápad!“ kostelníkovi radostně přeskakoval hlas. Farář byl zvědavostí napnutý jak struna, která za chvíli praskne. Těšil se, s jakým geniálním plánem kostelník vyrukuje, nemohl se dočkat té úžasné myšlenky, co ho osvítila, a tak visel kostelníkovi na rtech.
„Musíme zvon poškodit!“ vypadlo z kostelníka a farář jen nevěřícně otevřel pusu. „No, to snad ne!“ vydechl po chvíli. „Já chtěl přece zvon zachránit, ne zničit!“ snažil se farář ozřejmit to, co mělo být zjevné od počátku.
„Ano, abychom ho zachránili, musíme ho nejdřív poškodit,“ začal kostelník rozvíjet svou teorii, „srdce zvonu, které tluče o okraj věnce je zavěšeno na řemeni, který je třeba zkrátit, pak bude bít do pláště zvonu a tím se znehodnotí jeho hlas.“ Hned co to vyslovil, kostelník to také provedl. A když to vyzkoušeli, opravdu, zvon zněl jaksi nakřáple.
Usmáli se na sebe a vyčkávali dne, kdy si pro zvon přijede vrchnost. Nastal osudný den, kdy do Blanska přijel vrchní stavitel Dobrovodského kostela s několika muži. Stavitel požádal kostelníka, aby zazvonil a on mohl uslyšet hlas tohoto vychváleného zvonu. Kostelník zatáhl za provaz a z věže se ozval nelíbivý hlas, připomínal trochu mlácení do starých hrnců, trochou řinčení dvoukoláku. Stavitel stál v němém úžasu a nakonec prohlásil:
„Nezlobte se, ale takový příšerně znějící a možná i poškozený zvon do svatyně na Dobrou Vodu opravdu odvézt nemůžu,“ poté se rozloučil s farářem a odjel i s muži pryč.
A tak prozíravý kostelník zachránil zvon v Blansku.
Z knihy Kaplický poutník aneb Kaplickem ze všech stran od Václava Hajera upravila Irena Vacková
Text pověsti ke stažení: 17_O_zvonu-v-Blansku-tisk.pdf Typ: PDF dokument, Velikost: 193.82 kB
Odpověz na otázky a přibliž se ke své odměně.